Jak jsem se dostala až k Životu bez hormonální antikoncepce

Když víte, že máte ve vlastním těle toho největšího pomocníka, když se na něj můžete kdykoli spolehnout a navíc mu rozumíte, pak je to jasná věc. Jedna metoda, která zde byla již řadu desetiletí, vás najednou tak moc osloví, že jí začnete důvěřovat a ona vám opravdu slouží. A pak se pro ni skutečně nadchnete a chcete, aby o ní věděl celý svět a ideálně už dospívající, kterým může ulehčit mnohé peripetie a navíc bez zdravotních následků. Má vášeň se jmenuje Symptotermální metoda SENSIPLAN neboli přirozená antikoncepce.

Cestu jsem si k ní hledala skutečně dlouho. Odjakživa jsem směřovala k přístupům, které jsou pro mě prospěšné a navíc, když šetří životní prostředí, jako by se běžný život najednou proměnil v každodenní hru, inspiraci a něco, co vás prostě stále baví. Má volba zezačátku vedla přes hormonální antikoncepci. Jako spousta dospívajících dívek, tak i já jsem hledala řešení na zdravou pleť bez pupínků, pravidelný cyklus a vlastně nic moc ženského nechtěla slyšet. Jako by menstruace, antikoncepce byla slova, o kterých se nemluví, a když už, tak potichu, ať je hlavně žádný muž neregistruje, nanejvýše pan doktor. A tak jsem pár let žila s hormonální antikoncepcí. Musím se přiznat, že až v těchto letech jsem zjistila, že jsem ji vlastně užívala jinak než většina žen. Když jsem dobrala platíčko, buď nasadila druhé, nebo počkala na menstruaci a jakmile menstruace začala, opět jsem pilulky užívala. Až s kamarádkou jsem přišla na to, že se to takto vlastně nedělá…Ale nijak mi to nevadilo.

Po cca 5 letech pravidelného užívání jsem zjistila, že je vlastně užívat nechci. V tomto období jsem se začínala už více zajímat o přirozenější způsoby a tak je prostě vysadila. Chvíli se nic nedělo, menstruace nepřicházela a tak jsem dala na radu lékaře a nechala si menstruaci přivolat injekcí. Během následujících měsíců po vysazení jsem začala najednou pozorovat změny. Přišlo mi, jako bych žila celé mé dospívání v nějakém vakuu. Jako bych se odstřihla od sebe a najednou zjistila, že se vlastně vůbec neznám. Přicházely pocity smutku, až takového vnitřního neklidu a ztracenosti. Začala jsem poté navštěvovat i psycholožku a postupně se k sobě vracela. Bylo to období takových citových zvratů, vše si opět sedalo na své místo a já se znovu probouzela do života. Už vím, jak se cítí člověk, který ztratil smysl života. I takto by se to dalo popsat, jako by vás prostě vůbec nic nebavilo. Když se na to teď dívám zpětně, dochází mi, že vnější okolnosti byly jen odrazem toho, co jsem prožívala. A také, že to skutečně bylo pár měsíců po vysazení hormonální antikoncepce.

Postupně se situace zlepšovala a já začala konečně více důvěřovat sobě a pustila se do cestování i nejrůznějších aktivit. Chytla jsem se energie, která pozvolna přicházela a den ode dne to bylo lepší a já se postupně stávala a cítila vyrovnanější.

Minulost jsem hodila za hlavu a přestala jsem se tím zabývat. Vše se znovu otevřelo až minulý rok. Na jaře v roce 2017, jako bych se znovu hledala v tom, co mě skutečně naplňuje a v čem vidím ten největší smysl. Začala jsem hledat možnost, vytvořit něco hmatatelného, co by dokázalo spoustě ženám pomoci a také, co by mohlo být mou další profesí. A najednou jsem to viděla.

Přišla mi krásná vize, vytvořit knihu složenou z příběhů žen se zkušeností s hormonální antikoncepcí. Přeci jen jsem podobné stavy nezažívala sama a bohužel ani nejsou zcela výjimečnou záležitostí. Chtěla jsem, ať kniha je svým obsahem poutavá nejen pro ženy, které již mají nějaké povědomí o jiných možnostech antikoncepce, ale i ty, které zatím vůbec nevědí nebo dokonce ani nevěří, že jiná volba pro ně může být stejně účinná a daleko daleko přirozenější. Tak vznikla kniha Život bez hormonální antikoncepce tvořená z příběhů žen a rozhovorů s odborníky na téma antikoncepce.

Objevila jsem přirozenou antikoncepci, která mi otevřela další uzamčenou komnatu. Mé první seznámení s ní bylo na kurzu Katky Juřenčákové. Oslovilo mě, jak Katka metodu popisovala a jak k ní ona sama došla. Také, jak velký přesah do života jedna jediná metoda může mít a jak se na ní dá krásně ukázat ženský cyklus a životní styl. Žena jej může vnímat jednat jako nástroj k tomu, aby se vyhnula početí a také, aby zjistila, kdy má největší šanci počít miminko. Navíc k ní nepotřebuje nic kromě teploměru, tabulek a zapisovátka. A také, že samotné zapisování může být vlastně celkem dobrá zábava. Já si oblíbila Lunář, který mi navíc dokonale ukazuje, jak se v daném měsíci cítím, co prožívám. Je to takový můj ženský itinerář a zúčtovací arch. Plno věcí vidím díky pouhému zapisování jinak a spousta toho mi dochází. Třeba proč mám často bolestivou menstruaci. Stačí se podívat, co všechno jsem za uplynulý měsíc dělala, kolik prostoru jsem si dala.

Naprosto dokonalou důvěru ve vlastní tělo i metodu jsem získala uplynulý měsíc. Sama se musím přiznat, že jsem doposud metodu brala s rezervou, úplně jsem ji jako antikoncepce nebrala, ale spíše jako takovou ukázku, jak to s cyklem mám. A minulý měsíc vše pěkně sedlo a já se ujistila v tom, že jí rozumím a chápu. Vnímala jsem začátek cyklu a pak také, kdy přišla ovulace. Pociťovala jsem ji fyzicky mírnou i silnější bolestí v oblasti vaječníků a pak také touhou po milování. Jako bych přesně věděla, kdy jsem plodná. A také jsem poznala ten zvrat, kdy se má plodnost vytrácí. Úžasné na tom bylo to, že se mi vše potvrdilo symptotermální metodou. Získala jsem tak jistotu a ještě větší touhu po jejím poznání a šíření.

Za poslední rok jsem zjistila, jak skutečně jedna změna ve vašem životě, byť zdá se být na první pohled jen jeho jednou z částí, vás může ovlivnit na tolik, že se stane vaší vášní. Symptotermální metoda mi dodala ujištění, že svému tělu rozumím nejen na citové a psychické úrovni, ale také po stránce zdravotní. A nejlepší na tom je, že v tom nejsem sama. Vím, že se můžu obrátit nejen na svého lékaře, ale také na lektorky, které z vlastních zkušeností a naprosto otevřeně, přátelsky a profesionálně neváhají poskytnout jakoukoli radu, aby vám pomohly. Také vím, že nic nebrání tomu, abych v životě dělala to, co mě baví a přitom sledovala svůj cyklus. Metoda není žádnou zábranou a dokonce lze kombinovat i s jinými přirozenými metodami antikoncepce. Třeba těmi bariérovými. Žena tak není v žádné oblasti omezená, naopak. Daleko lépe se v sobě sama vyzná, dodá jí to dávku vlastní jistotu a sebevědomí a ví, na koho se obrátit, když sama tápe. A to mi dává velký smysl, který chci předávat dál. Jsem moc vděčná za poznání svého těla i sebe sama. A děkuji za spoustu žen zejména Kateřinu Juřenčákovou, Hanku Přikrylovou a organizaci CENAP, kteří informací o ní šíří tak přívětivou formou. Stačí se jim otevřít a začít do svého života postupně zavádět, lehce a s důvěrou. 🙂

Adéla Nováková, autorka knihy Život bez hormonální antikoncepce www.zivotbezhormonalniantikoncepce.cz

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *